Slovo, které snad nejvíce charakterizuje první den nového občanského roku, je naděje. Jak všechno nové, tak i Nový rok v nás vyvolává nová očekávání, očekávání něčeho lepšího. Otevřeme brány našeho srdce dokořán Pánu Ježíši, který se v nás chce nově zrodit a naplnit nás svým bohatým požehnáním. Otevřeme mu svá srdce a olitujme vše, co by bránilo jeho lásce, aby v nás mohla proudit naplno a přinést nám požehnání, po kterém tak toužíme.
Jaksi spontánně a přirozeně se v nás dnes probouzejí očekávání lepšího života a to je dobře. Lze říci, že je to sám Boží hlas v nás, který je probouzí. Zároveň však zůstáváme realisty a všichni dobře víme, že život není létání v oblacích, ale že denně nás obklopují reálné obtíže, které ohrožují naše štěstí a spokojenost. Žijeme v době, kdy nás ohrožuje globální ekonomická krize, zhoršující se životní prostředí, energetická krize a lze říci i jakási „zdravotní krize“, kdy se rok co rok stále více mluví o nových virech. Tyto reálné potíže však nejsou tou největší hrozbou pro naši schopnost být spokojení a klidní, radostní, prožívat energii lásky, vitální síly a kreativity. Nejvíce nás ve skutečnosti ohrožuje strach, resp. úzkost. Strach nás chrání a mobilizuje, když se ocitneme v nesnázích, se kterými je třeba zápasit. Ale dokáže nás i úplně paralyzovat a obrat nás o veškerou radost ze života – zejména ten, který není reálný.
Najnovšie komentáre